8.1.2017

JAK SE DĚLÁ ODPUŠTĚNÍ?

Tento text není žádný oficiální psychologický postup, ale i tak si troufám říct, že funguje celkem univerzálně a je za ním - nejen moje – osobní zkušenost. Na úrovni práce s tělem pracujeme s odpuštěním téměř při každém sezení (pokud je tedy záměr léčit nebo transformovat).

Odpuštění je jeden z procesů na škále PŘIJMOUT-PROŽÍT-ODPUSTIT-OPUSTIT, takže pokud se chci nějaké křivdy uvnitř sebe trvale zbavit, obvykle potřebuji projít všechny fáze.

V první fázi potřebuji PŘIJMOUT, že se to vůbec stalo. Že je to fakt a je to součástí mého životního příběhu, na kterém jsem se aktivně podílela. Vypadá to snadno, ale přijmout svůj díl odpovědnosti nebývá vždy lehké, zejména u věcí, které působí dojmem, že křivda prokazatelně přišla zvenčí. V každém vztahu jsou ale na všechno (minimálně) dva. Ten, kdo koná a ten, kdo konání umožňuje. A platí to i pro vztahy, kde je nerovnost sil (prenatál-porod-dětství, kombinace silný-slabý, mocný-bezmocný, oběť-pachatel). I v těchto situacích se dá vystopovat (a v terapiích se s tím běžně setkáváme), že „bezbranná“ strana si například špatně vyložila situaci, byla příliš pasivní, nepozorná, nespolupracovala atd.

Jak konkrétně na to? Věnovat si čas a pozornost. Co to znamená? Stanovím si pravidelné „schůzky“ sama se sebou a záměr, co chci řešit. Je to důležité, takže si to zaslouží svůj prostor. Dobré je aktivovat v sobě pokoru - prosba o pomoc, podporu, modlitba, cokoliv, co jsme zvyklí používat. Pokud nepoužíváme nic, je o to důležitější naučit se říct „prosím“ a na závěr práce „děkuji“. I kdyby to mělo být nejdřív jen „do vzduchu“. A pracovat můžu na úrovni hlavy, těla i emocí. Záleží, jak jsem laděná a ideální je zahrnout víc možností.

Rovnice je takováto = čím víc do toho dám, tím víc dostanu.

PRAKTICKÝ PŘÍKLAD Tím jsme plynule navázali na fázi PROŽÍT. Prožití se většinou fakt neobejde bez katarze. Přímo úměrně tomu, jak dlouho jsme to v sobě dusili. Je prostě potřeba dovolit prožít to, co jsme předtím nemohli. Nejčastěji hněv, křik, pláč, bušení do polštářů, někdy kašel, když tomu bráníme, někdy smích, někdy všechny ty slova, která „se neříkají“. Už jsme zažili i prdění a krkání :-)

Pak přichází na řadu ODPUŠTĚNÍ. Emoční očistu máme za sebou a čeká nás:
Tady je užitečné uvědomovat si jedno – každý z nás nese odpovědnost jen za sebe. A každý z nás je součástí své vlastní hry v matrixu. Já nenesu odpovědnost za to, jaké karty drží v ruce můj partner a on nenese odpovědnost za to, s jakými kartami hraju svůj part já. 3. dohoda (Ruiz, Dušek) – neberte si nic osobně. Proč on si zvolil svůj typ hry? 4. dohoda – dělal věci, jak nejlépe uměl. Ale ne lépe, protože lépe to neuměl. Proč jsem si já zvolila zrovna tento typ hry, který přinesl tyto výsledky? Moje odpovědnost, moje odpuštění.

I odpuštění provázejí očistné katarze a je opravdu důležité to všechno dovolit. Společenské klima nás k přirozenému projevování emocí moc nevede, někdy není jednoduché opustit krabičku „hodná slušná holka“ nebo „duchovní člověk“ (toto bývají mimochodem velká témata k odpuštění). Není třeba se bát, že bychom v těch emocích uvízli napořád nebo že to znamená, že si zvykneme „moc se v sobě hrabat“. Každá emoce, která přetrvává, je tam jen proto, že nemá prostor. Pokud prostor dostane, nemá proč někde viset. Emoce, pocity a myšlenky mají stejnou vlastnost – plynou, jsou pomíjivé, nestálé a proměnlivé, nemají tendenci zamrzat, pokud je do „trezoru“ neumístíme sami.

Jak moc se nám předchozí body povedly? To se ukáže u poslední fáze OPUSTIT = opustit své zranění. Revizí tohoto bodu vždy zjistíš, jak na tom jsi. Při setkání s člověkem (nebo u hrobu dotyčného) či situací už nemáš bouřlivé citové a tělesné reakce. Jasně že si pamatuješ. Emocionální jizva funguje úplně stejně jako fyzická – když se zahojí, tak nebolí, ale paměť zůstává (třeba ve formě poučení a varovných blikajících majáků). Ale ty jsi v klidu a smíření.

Častou iluzí lidí je očekávání, že stačí jednou a mám vystarané. Pak jsou zklamaní a říkají, že to nefunguje. Když v sobě nosím bolest někdy i desítky let, je blbost myslet si, že se z toho jednou trochu vypláču a je dobře. Pokud zpracovávám téma z dětství, může to trvat dny a týdny (nebo měsíce) PRAVIDELNÉ práce, než z té cibule oloupu všechny vrstvy. Všechno má svůj čas a naše tělo a psychika obzvlášť. Instantní doba, kde jsme zvyklí, že DPD přijede se zásilkou do 24 hodin, je mimo realitu. Stačí se podívat do přírody, jak rychle dozrává ovoce na stromech :-)

Na druhou stranu pokud chci jít rychleji anebo je téma velké sousto (anebo když přesně nevím, co to je, nedovedu to přesně uchopit), je užitečné dovolit sama sobě nechat si pomoct. S dobrým průvodcem se člověk vždy dostane dál, než sám se sebou. V horách i v sobě.

28.12.2016

A CO MÁM S TOU ANTIKONCEPCÍ TEDA DĚLAT?

Žena, která nechce užívat hormonální antikoncepci v jakékoliv její podobě a nechce ani nitroděložní tělísko, má obvykle problém. Léky a tělíska nemusí být možností první volby a je škoda, pokud v medicíně často jsou.

A tak se taková žena často strachuje za použití různých bariérových i nebariérových metod (kondomy, spermicidy, vaginální kroužky, pesary, přerušovaná soulož, počítání plodných a neplodných dní aj.).

Přitom existují další, naprosto přirozené, neinvazivní a dokonale účinné metody. K nim patří minipočítače, které zcela spolehlivě určují plodnost ze slin, např. LadyComp, pearly, NaturComp. Nevýhodou je vyšší prvotní investice, která ale nepřevyšuje náklady na jinou běžnou elektroniku dnešní doby (smartphone atp.).

Další dokonale funkční metodou je SYMPTOTERMÁLNÍ METODA, která je absolutně nízkonákladová a ještě k ní dostanete bonus k nezaplacení - pochopení vlastní plodnosti a uvědomění si toho, jak Vaše tělo funguje = můžete se na sebe pak plně spolehnout a nepotřebujete k tomu NIKOHO a NIC dalšího. Zároveň prostřednictvím této metody porozumíte tomu, že plodnost je záležitostí celého páru a ne jen jedné osoby v něm.
Tuto metodu předává např. MUDr. Ludmila Lázničková a cenap.cz anebo Kateřina Juřenčáková zenaluna.cz.

Pokud budete mít jakýkoliv dotaz, můžete se obrátit samozřejmě i na mě.

S úctou všem párům.

19.12.2016

HURÁÁÁÁÁ !!

Včera jsem dokončila většinu korektur k "naší" knize ŽIVOT BEZ HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCE.

Děkuji, všem ženám, které byly ochotné sdílet své mnohdy tragické a bolestné příběhy. Možná ještě o něco víc děkuji za odvahu i ženám, kterým se "zas tak moc nestalo" za svědectví, jak plíživě, nenápadně, ale se 100% jistotou umělé hormony v našem těle pracují.

Děkuji, také odborníkům z řad lékařů, gynekologů a farmaceutů, kteří byli ochotni se k tématu vyjádřit a přispět svými názory a zkušenostmi.

Děkuji, že mohu být součástí tohoto projektu a jsem opravdu šťastná, že tento původně "bláznivý nápad" Adély Novákové neupadl v zapomnění, že se tolik lidí opravdu pustilo do práce, že bylo tolik žen ochotných sdílet svou autentickou zkušenost a že nám tak pod rukama může vyrůstat krásná a živá kniha, která bude přínosem nejen pro alternativce, biomatky a lesany, ale pro každého. Doslova pro každého.

Pryč jsou totiž doby, kdy jsme mohli nad tématem mávnout rukou s tím, že ať si každý dělá, co chce. Téma hormonální antikoncepce se už netýká jen žen, které polykají pilulky, píchají si injekce nebo lepí náplasti. TÝKÁ SE NÁS VŠECH. Týká se mužů, žen, dětí, zvířat, rostlin, půdy. Je ve vodě, kterou pijeme, ve vodě, ve které se koupeme. Zkrátka ovlivňuje svět kolem nás. A jen tak nezmizí.

Než v příštím roce kniha vyjde, můžete si zatím stáhnout ebook zdarma s ukázkami z připravované knihy zde: www.zivotbezhormonalniantikoncepce.cz

Zároveň nás můžete sledovat a podporovat i na facebooku zde: Facebook - Život bez hormonální antikoncepce

Děkujeme za názory, sdílení, podporu, dotazy ... za to, že žijete a my žijeme ve vás.

26.10.2016

ŽÁK A UČITEL

Říká se, že úspěch žáka záleží na kvalitě učitele. Je to logické, úroveň lektora/terapeuta/mentora je důležitá, neboť nikdo nás jednoduše nemůže dostat dál, než kam on sám došel, i kdyby používal nejlepší metody na světě.

Druhá polovina pravdy je ta, že naše kvalita je neméně podstatná. Jako v posilovně - ten, kdo zvedá činku s plným nasazením a plným přítomným vědomím, získá neporovnatelně větší užitek než ten, co činku jen lechtá a kouká u toho z okna.

A pak je tu ještě něco dalšího v pozadí, a to je filozofický fakt, že není žáka a není učitele. Jsou jen dvě zrcadla, dva různě broušené diamanty, které k sobě přistupují a nastavují si různé odlesky svých plošek.

To je užitečné si uvědomit vždycky, když získáme pocit, že víme víc než někdo druhý, že jsme lepší než někdo druhý nebo že náš názor je lepší než ten druhý.

Zdánlivě se to sem možná nehodí, ale vzpomeňte si na to, až půjdete za týden k volbám :-)

26.9.2016

LÁSKYPLNÉ ŽITÍ V TĚLE aneb TĚLO JAKO ŽIVOTNÍ PRŮVODCE

Protože drtivou většinu dne trávíme „v hlavě“, tj. přemýšlením o pracovních úkolech a všedních povinnostech, nemáme čas sledovat tělo a skutečně vnímat, co se v něm v každém okamžiku děje. To je běžná realita.

Používáme tělo jako robota a výkonný aparát – teď mě přeprav z místa na místo, tady seď a pracuj, teď sněz tohle, tady posiluj s touhle činkou, teď mi dej trochu adrenalinu, teď spi.

Tělo nemá na vybranou, oddaně snáší a plní naše rozkazy a má tři hlavní mechanismy, skrze které ho umíme vnímat silně – RADOST, BOLEST a NEMOC. Dvě poslední zmíněné libůstky nám kromě zdravotních komplikací často zhoršují i psychický stav, postoj a všeobecné naladění.

Když se naučíme pravidelně se zastavovat, naslouchat svému tělu a respektovat jeho potřeby, uděláme si z něj skvělého parťáka a nepotřebujeme další „rádce“ pro život.

A PROČ ŽE BYCH TO MĚL/A DĚLAT?

Pozitivní důsledky jsou tak širokoúhlé, že ani není snadné je všechny popsat.

Když jsme ukotveni ve svém těle:

No a tak teď jak na to?

TVOŘ SVÝM TĚLEM RADOST.

Dotykem pravidelně oživuj své tělo, zkoumej, jaký dotyk se mu líbí, kde je lechtivé, kde je mu to příjemné, kde to není příjemné, kde necítí nic. Můžeš ho vědomým dotekem probudit, může znovu cítit. Dej lásku všem svým jizvám a necitlivým místům.

Zlom prokletí dnešní doby, kdy se často partnerské dotyky omezují na sexuální podtext. Nauč se mazlit sám se sebou i s partnerem naprosto mimo téma sexuality. Nevěř, že potřeba každodenního doteku a pohlazení patří jen dětem. Je vlastní nám všem, včetně mužů. Zaveď si doma „hladící hodinky“ – s partnerem, dětmi, domácími mazlíčky (a dělej to prosím bez TV).

TVOŘ SVÝM TĚLEM ŽIVOT.

Zaskákej si, zaběhej, zatanči nebo jen zatřes pánví, dělej kroužky a volně dýchej. Použij své ruce, nohy či ústa – líbej, pískej, maluj, kresli, háčkuj, šij, zpívej, broukej, vař a peč, nabírej rukama vodu nebo hlínu, pracuj s květinami, stluč skříňku, vyrob šperk. Dělej cokoliv, čemu vdechneš „nový život“, převáděj do hmoty své myšlenky.

A hlavně - prostě jen DÝCHEJ. Nejsnadnější a nejrychlejší cestou do těla je DECH. Zastavuj pravidelně jakoukoliv činnost a na minutu se prodýchej s vědomým (ale uvolněným) soustředěním na každý nádech a výdech. Nezvedej u nádechu ramena nahoru, ale do šířky. Když dýcháš, představuj si, že tvůj hrudník je velký vějíř, který se rozevírá do šířky a zase zpět.

Často se mě ženy ptají, co ale mají dělat, když nemůžou. Když na to není čas. Když jsou v práci a v kolektivu to nejde. Nebo když dítě něco požaduje hned teď a pořád. Nebo když už je volá lékař z kabinky a ony se bojí vyšetření. Prostě když ONI tlačí.

Víte, nejsou žádní ONI, co nám škodí. Jsme jen my, kdo k tomu svolujeme. Ano, nemáme vždy prostor odjet na 14 dní do Karibiku se uvolnit, ale i v kabince lékaře máme 5 sekund na slovo „okamžik, hned to bude“ a několik vědomých nádechů a výdechů pro spojení se svým tělem a vnitřní „dohodu“ o tom, že za sebou stojím a vnímám se. I v práci máme prostor se nadechnout a pobýt si chviličku ve svém vlastním intimním prostoru. Třeba i se zavřenýma očima nebo na záchodě.

Věřte, stačí 2 sekundy, abychom se dostali do jiného pocitu, abychom přehodili výhybku z pocitu bezmoci, že nemám na nic vliv, že nemůžu .. do vědomého rozhodnutí, co teď učiním.

A o tom to celé je.

19.9.2016

JAKÉ TO VLASTNĚ JE?

Podívejte se na letní zpětné vazby. Milé ženy, moc Vám za ně děkuji.
Popisovat a číst o technikách sexuologické práce s tělem je jako lízat zmrzlinu přes sklo. Už jsem o tom psala dříve. Technicky zhruba pochopím, o co asi běží, ale dokud si "sám nelíznu", tak pořád tak úplně nevím.
Co se tedy ve Vás vlastně děje? Jak vnímáte například mapování? Co u toho prožíváte?

Jsem vděčná, že jsem Vás potkala. Po prvním setkání jsem věděla, že jsem na správném místě, i když jsem se dost bála, co bude dál. Vím, že jsem dříve na své tělo tlačila a chtěla vyhovět partnerům a taky v sobě nosila spoustu nelásky k sobě. Děkuji, že jste mi ukázala cestu, jak se znovu spojit se svým srdcem i tělem, i když to někdy pořád není snadné.
Adéla, Břeclav (údaje změněny)

Počas rozhovorov s Věrkou aj samotnej práce s telom sa cítim absolútne bezpečne a uvoľnene. Pod jej vedením rozpúšťam staré zranenia a strachy, aj také, o ktorých som myslela, že sú už preč. Dovoľujem si smiať sa ako blázon aj plakať či kričať, keď to tak cítim. Po zatiaľ piatich sedeniach mám v živote viac radosti, spokojnosti aj ľahkosti. A určite som láskavejšia k svojmu telu. Asi najsilnejšie bolo zatiaľ pre mňa análne mapovanie. Po ňom som sa cítila ako mimčo - zraniteľná a zároveň 100 percentne v prítomnosti.
Saša, Bratislava

Smekám… Před tebou, že něco takového děláš, a před sebou, že jsem do toho šla po hlavě a nedala tak možnost pochybám, aby mě od mého záměru odrazovaly. Díky mapování jsem pochopila, že vagína je bytost, se kterou můžu komunikovat a která má svoji „hlavu“ a své potřeby. Pochopila jsem, jak naše potřeby sladit. Pocítila jsem, že nemusíme prožívat bolest. Je to o tom, co dovolíme sobě a svému tělu. Cítím ale, že má cesta poznávání ještě neskončila a těším se na další práci s tebou, při které si dovolím rozkvést ještě víc.
Linda, Uherské Hradiště (údaje změněny)

12.9.2016

BARVY DUHY aneb JAK SE V ČLOVĚKU ŽIJE LÉTO

Před pár týdny jsem brouzdala s dcerkou moc hezkým pražským parkem Folimanka, když tu jsme spatřily na nebi duhu. Překrásnou duhu na jasně modré, sluncem ozářené obloze. Nikde jediný mráček. Zastavily jsme, plácly sebou do trávy, převrátily hlavy k obloze a radostně se smály a pokřikovaly, jak je to nádherné. Pro někoho zanedbatelná drobnost, pro nás štěstí, radost a vděk. Ještě teda i díky těm ořechovým koláčkům :-):-)
Když jsem později přemýšlela o podzimním programu tohoto roku, říkala jsem si, že by bylo hezké, kdybychom letní radosti dokázali žít celý rok, tedy pokud budeme chtít. Jenže jak se vlastně v člověku žije léto? :-)

Například tak, že v sobě pořád cítí všechny barvy duhy, že umí projevovat radost, cítí slunce, i když zrovna nesvítí, vnímá vůně, prožívá pohodu, volnost a lehkost. A umí za to všechno poděkovat. Neznamená to, že všechno plyne bez stresu, tlaků a nervozity. Znamená to, že když "něco" přijde, tak to vyřeší a klidným krokem jde dál. Neulpívá.
Mít „letní pocity“ i na podzim je pro mnoho lidí velmi náročné. Ulehčit si to můžeme mnoha způsoby, například LÁSKYPLNÝM ŽITÍM V TĚLE. Článek na toto téma přijde za pár dní.
Začátkem září se budeme věnovat kráse ženského dekoltu a zdraví ženských prsou. V druhé polovině září budeme inspirovat rodiče, jak mohou se svými dětmi mluvit o sexu, jak se ptát, být otevřený a pracovat se svým studem.
V říjnu budeme kultivovat „Ženské štěstí“ spolu s Lucií Vlachopulosovou a vytvoříme „Intimčo“ s otázkami sexuologické práce s tělem v masérničce Jany Kyprové. V listopadu opět podpoříme ženy ve svém prožívání a v rámci festivalu Doteky lidské moudrosti se vrátíme k tomu, jak rodiče mohou svým dětem umožnit zdravý a podporující přístup ke svému tělu a sexualitě.

Do té doby užívejte své vlastní barvy duhy a těšte se spolu se mnou na „léto v nás“ i v zimě :-)

6.9.2016

KRÁSA ŽENSKÉHO DEKOLTU

Ženská ňadra se malují, fotografují, sochají a opěvují odjakživa. Symbolizují ženskou měkkost, něhu, výživu i potěšení. Jsou vzrušující, jemná, zranitelná, vyzývavá, křehká, mateřská, vyživující a všechno dohromady. Jak by také ne, když se nachází v blízkosti tlukotu srdce, v krajině, odkud zaplavujeme svůj svět koktejlem právě těchto ženských kvalit.

Jsou ženy, které si se svými prsy povídají třeba jako s květinami, láskyplně o ně pečují, pravidelně se jich dotýkají, zdobí je, projevují jim vděčnost, úctu, lásku a jsou si vědomy jejich důležitosti.

Ne každá žena ale sdílí se svým prsy pocity radosti, krásy, něhy a potěšení. Jsou i ženy, které jejich ňadra spíše obtěžují. Vadí jim při sportu, vadí jim, protože přitahují muže, vadí jim, když se na ně věší jejich malé děti. Vadí jim, že se o ně bojí, aby jim tam lékař „něco“ nenašel. Potom prožívají v oblasti své hrudi strach a bolest namísto lásky a radosti. Ňadra mnohých žen také trpí nepřijetím – jsou podle svých majitelek příliš malá nebo naopak velká, povislá nebo skoro žádná, neforemná, těžká nebo ošklivá.

Masáž prsou patří k velmi léčivým technikám, které pracují na mnoha úrovních. Fyzicky pomáhají zpevnit prsní tkáň, rozproudit lymfatický systém a vyplavovat škodlivé látky, mohou působit i preventivně při výskytu tukových bulek a cyst. Zároveň mohou ulevovat napětí při menstruačních bolestech, premenstruačním syndromu i menopauze. Emočně pomáhají uvolnit citová zranění a blokády vzniklé v oblasti srdce a prsou.

Milé ženy, pokud se chcete naučit, jak svá prsa můžete hýčkat doma buď samy nebo to naučit i partnera, ráda Vás přivítám na kurzu ZDRAVÁ PRSA – MASÁŽ PRSOU. Přijďte se inspirovat, poznat něco nového a vyzkoušet si různé druhy masážních pomůcek, doteků, hmatů a možností, jak cítit radost na hrudi i v srdci.

29.8.2016

ZÁŘE LAMP

V mé praxi práce s tělem existují 2 skupiny lidí.

1. skupina reaguje vděčně a radostně:
Proč jsem tohle nevěděla před 10ti lety? Ušetřila bych si tolik bolesti a zklamání .. (Eva)
Jé děkuii, to je dobrá inspirace, zkusím to. Moc děkuji, jste skvělá. (Marcela)
Moc jste mě potěšila, zase jsem se v sobotu o kousek víc přiblížila sama sobě, mnohem lépe chápu, proč se mi některé věci ve vztazích pořád opakují, děkuji. (Radka)
Fíha, nevěřil bych, ale ono to fakt fungovalo! A byla to síla! Dík. (Petr)
Tohle by se ale fakt mělo učit na školách, proč se to normálně nevyučuje? Jako tohle vědět dřív, tak možná dnes nejsem rozvedená.. (Lenka)
Přineslo mi to mnoho velkých AHA momentů, našla jsem to, co jsem hledala. A že hledám už tolik let! Jen mám trochu strach, jak to vezme partner, víte, moc se mu nelíbilo, že za Vámi půjdu, je skeptický, ale otevřený je taky, tak snad to půjde. Věřím mu. Věřím nám. (Pavla)
Lítám :-) Cítím se tak lehká, skoro jako bych se vznášela. Odešlo ze mě něco velikého a těžkého a teď prostě lítám. Je to úžasný pocit. (Lenka)


2. skupina reaguje nejistě a odmítavě:
A to se jako fakt mám učit, jak se druhého člověka dotýkat nebo jak s ním mluvit? Jako že já se neznám nebo že neznám svého chlapa, jo? Dyť to snad umíme od přírody proboha.. (Líba)
A nejsou na to nějaké léky? Nemůžete mi radši něco předepsat? (Radim)
No to je pěkná blbost, a jak asi celé ty věky přežili naši předkové bez těchto „učení“? A byli šťastnější a zdravější. Jsou to jen kecy a nájem mi to nezaplatí. (Martina)


Obě skupiny jsou úplně v pořádku.

Problém nastává pouze v případě, když se my sami v pořádku necítíme. Potom obvykle doporučuji odpovědět si na otázku, čím mému životu prospívá skepse a odmítání? Co mi to dává? Bezpečí? Úkryt? Jistotu davu? Klid, že nehrozí nebezpečí změny?

Není mou úlohou nikoho o ničem přesvědčovat, ani skládat důkazy, to je ztráta času. A navíc je to Vaše práce. Není rozumné přebírat cizí názory automaticky, ale ani plošně zavrhovat. Užitečné je zjistit si to sám/a. Je tohle pro mě ANO nebo NE? Vy sami se pro sebe staňte důkazem.

Odmítání a skepse jsou téměř vždy spojené se strachem. Když se dostaneme na neprozkoumané území, často reagujeme podrážděním a strachem, reakcí „odtud rychle pryč“. Často se ale právě v tom skrývá největší potenciál pro náš růst. Jak to poznat? Jako barometr se dá použít osobní pocit – pokud nás cokoli nechává lhostejným, pak jo, jděme od toho. Ale pokud s námi něco hýbe a vychyluje nás to z rovnováhy (a zejména k negativnímu pólu), je to ONO. Je to přesně to, co nás může posunout dál. Pokud před tím chceme utíkat, je to samozřejmě naše plné právo a princip svobodné volby. Nějakou dobu nám to bude i procházet. Zpravidla ale přijde čas, kdy už nás to nepustí. Kdy nás rozličným způsobem naše myšlení, jednání a postoje doženou.

Někdy pak sami sebe nalezneme kroužící kolem svého tématu jako můra kolem lampy. Buď nás to láká, ale zároveň odrazuje nebo dráždí a rozčiluje, někomu snad přímo hýbe žlučí, ale nepustí. Jsme tam a není cesty jinam než do světla, kde náš strach a odmítání musí shořet.

Úspěšný let všem, kdo právě krouží :-)

(*Některá jména změněna).

22.8.2016

S LÁSKOU MORAVĚ

V průběhu roku jsem si nesčetněkrát v různých podobách vyslechla, proč nejdu se svou prací do Brna, do Prahy nebo jiného velkého města. Proč jsem pořád tady, na moravském Slovácku, kde jsou lidé sice milí a pohostinní, ale v otázkách sexuality, prožívání vlastního těla a zcela přirozených věcí jako radosti a rozkoše zvláštně pokrytečtí, zasekaní, uzavření, ovlivnění silným katolicismem, trochu spící, zaměření na „povinnosti“...atd.atd.

Slýchám podobná slova od celého spektra osob, čechů i moraváků, mnohdy i od rodáků, od osob znalých i neznalých poměrů, různého zaměření, vzdělání i postojů.

Dnes, na sklonku léta, mám potřebu říct, že respektuji všechny hlasy a do jisté míry jim velmi dobře rozumím, jenže …

Jenže já jsem VĚRA a v popisu mé „práce“ zkrátka je VĚŘit a důVĚŘovat. Prostě VĚŘÍM Moravě a VĚŘÍM Slovácku. Umíme víc, než klobásky a slivovicu. Lehkost bytí je tu plně přítomná, jen si ji ne každý dovolí, aby „nedostal po ušách od súseda“.

Vlastně se mi tu žije krásně. Asi by se mi žilo krásně kdekoli, kde by byl čistý vzduch, vzrostlé stromy a modré nebe. Ale tady jsem DOMA. A děkuji za relativní bezstarostnost, se kterou tu můžeme žít, ne všem na světě se takových darů dostává. Děkuji všem dobrým bytostem, viditelným i neviditelným, které mě tu inspirují, vedou, chrání a kouzlí každodenní úsměvy.

29.4.2016

VOLNÁ MENSTRUACE

Se svým cyklem aktivně pracuji zhruba 6-7 let. Za tu dobu se odehrálo v mém životě pravděpodobně víc věcí, než za celý předchozí život. Věřím, že některé z nich s tím velmi úzce souvisí.

Větší část života jsem ve vztahu k menstruaci prožila podobně jako spousta jiných žen v postkomunistických dobách. Můj názorový arzenál se vyznačoval klasickými postoji:
Jak se to změnilo? Postupně.

V průběhu studia psychologie mě dost zajímala neurofyziologie a všeobecně fyzikální a chemické procesy v nervové soustavě, stejně jako žlázy s vnitřní sekrecí. Pak jsem malou část těchto procesů v těhotenství měla možnost pozorovat sama na sobě. Získala jsem vůči mocné síle hormonů velkou pokoru.
Později jsem skrze knihy Rudý měsíc, Cyklická žena a přidružené projekty pochopila, jak jednotlivé fáze dozrávání vajíčka pracují s psychikou a emocemi. A že to k ženskému elementu přirozeně patří, navzdory reklamní masáži „dělej jakoby nic, hlavně ať nikdo nic nepozná“. Ještě o něco později jsem porozuměla tomu, jak se dají změny cyklu používat v běžném životě, v zaměstnání, v partnerském vztahu i při volnočasových aktivitách. Jaká úleva NEMUSET už zvládat všechno každý den stejně, hezky rozumně a podobně jako mí muži. A ještě větší úleva naučit se využívat dary jednotlivých fází pro podporu všech mých činností. Nejskvělejší na tom všem bylo, že to prostě fakt funguje.

V další etapě rozvoje jsem se učila pracovat a spojovat se svým pánevním dnem. Tohle bylo po porodu víceméně nevyhnutelné, neboť jsem trpěla lehkou inkontinencí, znáte to, takové to „nesmíš kýchnout nebo zakašlat“. Na toto období plynule navázalo absolvování několika sezení vaginálního mapování, které mě natrvalo propojilo s oblastí pánve a všech ženských orgánů v něm. Tělesně i emočně.

To všechno bylo moc prima, ale v oblasti menstruace jsem stále zůstávala nespokojená. Dlouhodobě jsem hledala způsob, jak na to. Tampony jsem používala minimálně, klasické vložky mi vadily už mnoho let, ale nebyla jsem prostě schopná vymyslet jinou náhradní variantu. Látkové vložky byly dobrá a ekologická varianta, ale vadila mi ta spousta práce s nimi. Kalíšek mě zprvu nadchnul, ale velmi rychle to přešlo. Už při prvním pohledu a doteku mě to nezlákalo. Nic si prostě pravidelně dovnitř strkat nechci, tím spíš první dva dny, kdy je tkáň nejcitlivější. Vyzkoušela jsem i jemné přírodní houbičky, chvíli jsem si s nimi vystačila, ale taky to nebylo ono.

A tak šel čas, dokud ke mně nepřišel článek Lucky Harnošové o VOLNÉ MENSTRUACI. Přečetla jsem ho jedním dechem, už v průběhu čtení jsem se hlasitě smála a pokřikovala, že jóóóó. Během pár minut po přečtení článku se pochopitelně přihlásila ke slovu skeptická hlava, protože tohle je už moc, ne? Vždyť i bezplenková metoda mi přišla vždycky jako absolutní sci-fi, tak tohle je stejné, že? Přece sakra … menstruovat úplně bez ničeho, prostě jen tak? Není to už trochu přes čáru? Nechala jsem hlavu „vykecat“ a pustila se do zkoušení. První menstruaci jsem se jen pozorovala. Jaké to je, jak se to vlastně dělá, co u toho tělo cítí. Učila jsem se o svém těle znovu jako prvňáček. Pokud trávíme celý den v zaměstnání, je to samozřejmě těžší, ale můžeme tomu zpočátku věnovat alespoň odpoledne, večery či víkendy, každá chvilka se počítá. A časem to zapojíme i do zaměstnání.

Jak to vlastně celé funguje?

Stručně řečeno je každá menstruace takovým „miniporodem“, kdy z dělohy odchází neoplodněné vajíčko společně s výstelkou, čemuž pomáhá děloha svými stahy, které mohou ženy vnímat jako nepříjemné bolesti. Stejně jako u porodu je to o klidu a uvolnění – práce s bolestivou menstruací je stejná.
Menstruační krev se v děloze hromadí a jakmile je „plno“, skrze děložní čípek vytéká. To je okamžik, který se můžeme naučit vědomě cítit, stejně jako jsme zvyklé cítit ostatní potřeby těla. Ve dne i v noci. Než jsem se naučila cítit, zkoušela jsem to jen doma, kde jsem měla na wc pár kroků, kdybych nedoběhla, což se někdy stane. Vstávala jsem ze židle opatrně, aby čípek nepřetekl. Také jsem chodila na wc i preventivně. Zkrátka když si nejsem jistá, raději jdu. Na záchodě je nutno setrvat tak dlouho, než se všechna krev vyloučí. Můžeme ji nechat volně vytéct nebo jí pomoci stahováním a uvolněním svalů pánevního dna. Opět je třeba zkoušet a najít si svůj systém, mě při prvních pokusech pobolíval podbřišek, když jsem se příliš urputně snažila. Postupně jsem hygienické pomůcky odebírala. Pak poprvé ven z domu. Poprvé strávit noc, pro jistotu s ručníkem pod sebou. To štěstí a radost, že je to vůbec možné.

Podstatné je být na sebe hodná, trpělivá a nechtít hned zázraky. Není potřeba hned vyhodit všechny pomůcky do koše a stát nad sebou s bičem. Například pokud jsem větší část dne mimo domov a nejsem si jistá, zda se dostanu k wc včas, vždy se jistím. Nebo když jsem onehdy přespávala v Brně u kamarádky a věděla jsem, že bych se necítila úplně komfortně. Proč se zbytečně stresovat.

A co že mi volná menstruace přináší?


Cesta volné menstruace je i není pro každého. Nepochybně je spjata s přijetím přirozené odpovědnosti za vše, co se nám v životě odehrává a otevřeností vůči změnám.
Já osobně mám ráda možnost volby. Mít dostatek informací pro to, abych se mohla rozhodnout, co chci a jak to chci. Hlavní důvod, proč píšu tento článek, je vyslovit nahlas, že to JDE.
A jde to jakkoliv. Úplně bez pomůcek nebo jen napůl nebo s pomůckami. Jak je ctěná libost.
Nejsem žádný super jogín, mé pánevní dno není v úplně 100%ní kondici, spoustu věcí nevím a teprve objevuji. Ale nijak mi to nepřekáží v tom, abych se radovala z každého úspěchu a těšila se na každou další volnou menstruaci.

15.4.2016

VLASY A JÁ
aneb Můj život s hormonální antikoncepcí

Bylo mi 15 let a byla jsem na svou mámu moc pyšná, když za mnou přišla a nabídla mi možnost hormonální antikoncepce (HA). Otevřeně se mnou mluvila a říkala, že jakmile začnu s někým spát, ať přijdu a „vyřešíme“ to spolu. Byla jsem hrdá, jak otevřené, moderní a trendy mám rodiče.

Připadala jsem si dospělá, když jsem pak ve svých 16ti letech absolvovala prohlídku u gynekologa kvůli jaterním testům a dalším vyšetřením, abych svou vytouženou „vstupenku do dospělosti“ dostala.

Jestli bych do toho šla, kdybych tušila, co se bude v dalších letech odehrávat? Jistěže ne, ale to jsem nemohla já ani mí rodiče tušit. Všichni jsme si mysleli, že je to ROZUMNÉ rozhodnutí.

Antikoncepce mi prvních několik let vůbec nečinila potíže. Mé ženské vnímání, které se ještě ani nestačilo rozvinout, než jsem ho ukamenovala pilulkami, vůbec netušilo, co znamená ženská cykličnost, jakou může mít podobu a jaký dar pro ženskou kreativitu, prožívání a rozvoj.

Považovala jsem ji za elegantní a pohodlný moderní způsob, jak ulehčit práci partnerům, vyhnout se „otravným krámům“ o dovolené a všeobecně prožívat svůj život „v klidu“ - tj. bez emocí, výkyvů a hormonálních změn. Spolužačky, které se svíjely v menstruačních bolestech a měly výkyvy nálad v předmenstruační fázi, jsem nechápala – prostě hysterky.

To, že jsem v prvních dvou letech užívání antikoncepce přibrala 25 kg, nikdo neřešil. Za další 2 roky jsem přibrala dalších 10 kg, to už bylo 35 kg dohromady. Co chceš, máte to v genech, prostě nežer tolik. To mi ještě vůbec nic nedocházelo.

Po 8 letech užívání antikoncepce jsem se ocitla asi na půl roku bez vztahu a antikoncepci vysadila, když bylo zbytečné ji užívat. Během toho půl roku jsem zcela spontánně bez jakékoliv změny životního stylu zhubla 10 kg. Pořád jsem si to nespojovala. Samozřejmě že v následujícím vztahu, kam jsem opět antikoncepci zavedla, přišlo během roku dalších 18 kg nahoru. Ach jo, pruda.

Po dalších zhruba 2-3 letech užívání antikoncepce mi kamarádky začaly pomalu a opatrně říkat, jestli se mi nezdá, že mi nějak prořídly vlasy. „Fakt jo?“ „No, nezlob se, ale zdá se mi to asi ještě horší než před měsícem.“ Pak jsem to uviděla taky. To už na temeni prosvítala hlava.

Našla jsem v Olomouci jednu z mála lékařek, které se na tohle u nás specializovaly. Když pod mikroskopem počítala trichogram (vyšetření poměru zdravých a atrofovaných vlasových váčků), ani jsem nedýchala. Výsledky hovořily jasnou řečí – 15% zdravých folikul a 85% odumírajících vlasových váčků. „Nebojte se, zastavíme to. Mírné zlepšení půjde, do původního stavu už to ale nedáme. Doporučuji Vám krátký sestřih, nebarvit, nevysušovat, nezatěžovat“. No nazdar.
„Na 1 rok Vám musím nasadit závažnou léčbu, jsou to těžké léky a mohou Vám způsobovat vedlejší účinky, úplně Vám odstaví pohlavní orgány a zastaví přirozenou produkci pohlavních hormonů v těle, ale nedá se nic dělat, potřebujeme s tím pohnout. Asi trochu přiberete, ale za pár kilogramů to stojí, ne? Pokud to pomůže, můžeme po tom roce přejít na mírnější, udržovací léčbu. Pořádně si to pročtěte a kdyby se cokoliv dělo a potíže přetrvávaly, dáte mi vědět. Máte antikoncepci? Ano? Výborně, tu si nechejte, protože nesmíte otěhotnět, to by bylo na okamžitý potrat.“ „Aha, tak děkuji.“

To už mi konečně začínalo svítat. No sláva .. lépe pozdě než nikdy. Bylo mi 28 let. Proč mám hormonální nerovnováhu? Proč mé tělo minerály vylučuje, místo aby si je ponechalo? Proč mi padají vlasy? Proč po dalším roce začínám krvácet i mimo cyklus? Proč po 13 letech užívání to přestává fungovat tak, jak má? Proč se necítím dobře ve svém těle? Proč už ani nemám chuť se milovat?

Začala jsem si o hormonální antikoncepci zjišťovat všechno, co bylo dostupné. A byla jsem nemile překvapená.
Ano, pomáhá na pleť, zlepšuje akné, někomu dokonce pomáhá při hubnutí. Ano, zlepšuje stav vlasů a nehtů. To vše při krátkodobém používání.
Ale při dlouhodobém užívání se vše otáčí do protisměru. Je výrazně vyšší procento žen ve středním věku s problémy, pokud dlouhodobě užívaly HA – zhoršená pleť, vypadávání vlasů, hormonální nerovnováha, problémy s otěhotněním, změny váhy, výkyvy nálad, emoční oploštělost, deprese, osteoporóza již kolem 50. roku života, migrény, cévní problémy, trombózy, zhoršená srážlivost krve, dokonce plicní embolie.

Byla jsem v šoku. O tom se nemluví .. Okamžitě jsem HA vysadila.

Během následujících pár let jsem mnohokrát dávala někomu telefonní číslo na mou olomouckou lékařku. Viděla jsem ženy s opakujícími se diagnózami. Skoro přišla o vlasy. Zlobí ji klouby, asi začíná osteoporóza. Hodně přibrala. I když vysadila HA, má problémy s pletí, i po dvou letech. Je celá rozhozená, ale nejhorší jsou ty migrény. Jo, a zase ty vlasy.

Po roce v Olomouci.
„Bezva, léčba zabrala, máme poměr 40% zdravých folikul ku 60% atrofovaným, to je skvělé. Můžeme tedy zahájit „udržovací“ léčbu.“
„Dobře. A na jak dlouho?“
„Napořád, moje milá. Do té doby, než budete chtít mít děti. A pak se uvidí.“
„Aha. Víte, paní doktorko, vysadila jsem antikoncepci.“
„No tak dobře, ale pamatujte si, že NESMÍTE otěhotnět, nejprve je musíte vysadit. Toto sice nejsou tak drastické léky jako ty předtím, ale přece jen pro případný plod mohou být ohrožující.“
„Ano, vím. A děkuju.“

Mezitím ke mně přicházely další informace.
O tom, jak se masově šíří antikoncepce, která se dnes předepisuje mladým dívkám i jen tak, preventivně. Jaký to má vliv na plodnost mužů i žen, o množství vylučované moči s obsahem hormonů statisíců žen do vody, která zpětně ovlivňuje nejen lidi, ale i zvířata, půdu, vše, co s ní přijde do styku. Jak rozdílný je výběr partnera pod vlivem HA a bez HA. Co vše díky HA v těle vlastně nefunguje přirozeně. O změnách v citlivosti těla, v jeho prožívání, v chuti se milovat, ve schopnosti prožívat orgasmus. Jak mohou být odlišná životní rozhodnutí žen, o vlivu na kreativitu, spontaneitu a vášeň. O výkyvech nálad, depresích a migrénách. O bolestivé menstruaci, křečích, nepravidelném cyklu, rozhozeném těle, silném krvácení po vysazení HA.

Příběhy živých, reálných žen. Spoustu z nich ani nenapadlo si své problémy spojovat s hormonální antikoncepcí a přišly na to, až ji vysadily. To je velmi častá zkušenost.

A pak jsem otěhotněla. „Paní doktorko, nezlobte se ..“
„Krucinál, co jsem Vám říkala. Tady máte číslo na profesora Šantavého na genetiku, zavolejte mu a odkažte se na mě. Přeji hodně štěstí.“
A za 7 měsíců:
„Paní doktorko, dopadlo to dobře, za měsíc budu rodit. Děkuju za všechno.“
„To je skvělé! Gratuluji Vám, jsem ráda, že to dobře dopadlo. Těhotenství Vám ty vlasy udrží, ale počkejte pak kojení, počítejte s tím, že možná přijdete o hodně. Aha, vy chcete kojit rok či dva? No jak chcete, tak si v nejhorším pořídíte paruku, jsou horší věci, že. Hlavně zdravé dítě. Mějte se dobře a až ukončíte kojení, ozvěte se, pravděpodobně budeme muset nasadit zpět tu udržovací léčbu.“

---

Píšu tento příběh jako dávné vzpomínky, ač se jeho závěr odehrál teprve před 7 lety. Zdá se mi to dnes jako jiné století.

Mateřství mě proměnilo, jako spoustu žen. Jsem dnes někdo jiný. Ta mladičká vystrašená žena je pořád mou součástí, rozumím jí. Dělala to nejlepší, co uměla a co jí život nabízel. Nevěděla, že to jde i jinak. Bez udržovací léčby.

Dnes už to ví. Miluje život, miluje svůj cyklus, miluje své emoce, vášeň, radost i hněv, miluje svou dceru, miluje své vlasy a celé své tělo. Imunita se jí občas houpe a se vstřebáváním minerálů to také ještě není dokonalé. Ale je natolik zdravá, aby byla šťastná. Anebo je natolik šťastná, že se cítí zdravá. Na tom nesejde. Důležité je, že našla svou poztrácenou identitu. Ví, kdo je a žije to celou svou bytostí.

Drahé dívky, matky a dcery, ženy, jde to i jinak. Hormonální antikoncepce není jedinou metodou pro plánování rodičovství. Je však spolehlivou metodou, jak se odpojit od své přirozenosti a ženského potenciálu. A to je jistota, i když zdravotně se zdá být vše v pořádku. Nemusí vás potkat žádné hrozné zkušenosti, ale to „odpojení“ vás potká vždy, i když si toho třeba nevšimnete. A to samo podle mého názoru bohatě stačí jako důvod pro JINÉ rozhodnutí.

Nelituji, že jsem vše prožila tak, jak jsem prožila. Nebýt všeho, co se v mém životě událo, nejsem dnes tam, kde jsem. Každý dílek do mého osobního puzzle přesně zapadá. To ale neznamená, že si nemůžete ušetřit cestu za radostným prožíváním svého ženství Vy, když to jde :-)

Hodně štěstí a radosti, krásky. Věrka

27.3.2016

LZE BÝT „TROCHU ŠŤASTNÝ“?

Bývala v mém životě období, kdy jsem nepovažovala za vhodné, aby se mě někdo ptal, jestli jsem šťastná. Standardní otázka „jak se máš“ přece stačí. A když už tedy taková otázka přišla, odpovídala jsem šalamounsky – nejsem nešťastná.. a taky jsem chytračila – no a co je to vlastně štěstí? .. a vyhýbala jsem se – ale tak jako jde to, však to znáš.

Dnes vím, že pravdivá odpověď vždy zní ANO – NE. Prostě buď jsem anebo nejsem. Je to velmi jednoduché. Nejde být „trochu šťastná“ stejně jako nejde být „trochu těhotná“. Zvykla jsem si pokládat tuto otázku sama sobě průběžně. Používám ji jako barometr na to, jestli jsem tam, kde mám být a jestli mé kroky vedou tam, kam chci jít. A když se stane, že má odpověď je „ne“, vždy hledám vytržený káblík.

Cože?? Jaký vytržený káblík??

Ono totiž 99% neštěstí přichází z odpojení. Odpojení od sebe, od těla, od duše, od zdroje, od smysluplnosti. Málokdy je nám špatně z toho, co se děje přímo teď. Obvykle nám život komplikují myšlenky na to, co by se mohlo stát, jak by to mohlo dopadnout. A to je právě to odpojení - od toho, co je teď.

Takže stačí najít konec káblíku, zastrčit zpátky do zásuvky a je dobře. Jak? Různě. Někdy stačí zastavit proud myšlenek a prodýchat se. Někdy je dobré vyrazit rovnou cestou do lesa. Nebo zatančit si. Jindy zase ztišit v meditaci nebo vyblbnout na hřišti. Vyběhat to. Každopádně funguje začít dělat cokoliv, co mě těší, baví a přináší radost. Uvědomit si, jestli to, co dělám, mi dává smysl. A co právě teď potřebuji pro to, aby to smysl dávat začalo a abych znovu mohl/a cítit radost.

Pokaždé je to jinak, někdy stačí drobná změna a jindy je potřeba převrátit celý život naruby, často v přímé souvislosti s tím, jak dlouho už žijeme s vytrženým káblíkem, ale vždy je cílem dostat se z hlavy do těla, z přemýšlení do prožívání.

Být šťastný nebo být nešťastný není ani tak výsledkem životních okolností, jako našeho rozhodnutí. Nemůžeme si vybrat, co se nám v životě přihodí, vždy si ale můžeme vybrat, jak se k tomu postavíme. Přichází jaro, čas probouzení přírody kolem nás i v nás, čas na nové začátky a možnost dělat věci jinak než doposud. Moje cesta vede přes práci s tělem, využívám tedy jeho možností.

Jak s tím vědomě pracovat, jak pomocí dechu, pohybu, zvuku a doteku aktivně měnit svůj život, na to se podíváme v 23. dubna na workshopu TĚLO JAKO KLÍČ K RADOSTI. Těším se na to už teď :-)

24.2.2016

POTŘEBUJEME NÁVOD NA POUŽITÍ LIDSKÉHO TĚLA?

… návod na použití je u odšťavňovače i sáčkového čaje, jen u dětí ne. Na nejdůležitější úlohu našeho života nemusíme skládat zkoušky, ani se speciálně připravovat.

Tak to tak všelijak látáme. Snažíme se naslouchat prachem zapadaným instinktům, ale v uších nám nejhlasitěji rezonují slova rodičů. Někdy si pomůžeme literaturou. Občas to pomáhá, hlavně když si potřebujeme utřídit, co a jak. Dost často nás ale rozčílí, že v každodenním životě jsou ty vzletné myšlenky nerealizovatelné.

Zoufalá matka potřebuje konkrétní řešení konkrétních situací. A ze všeho nejvíc možná potřebuje změnit postoj k výchově...

Nevýchova.cz




Při čtení výše uvedeného úryvku z článku od Nevýchova.cz jsem si uvědomila, že pro lidské tělo a sexualitu to platí úplně stejně. Jediný návod, který dostáváme, je opravdu ten od rodičů, což není vždy ta nejšťastnější zkušenost. Něco se dozvíme od kamarádů, z časopisů, televizních seriálů a videí na internetu. Taky zpravidla ne moc kvalitní zdroje. Nabízela by se rozumná varianta – ve škole.

Jenže sexuální výchova ve školách se omezuje na popis pohlavních orgánů a jejich funkcí, případně na prevenci pohlavních chorob. Nikdo děti neučí o rozdílnostech v mužském a ženském prožívání sexuality, o tom, co je potřeba vzájemně respektovat, jak znát své tělo a hranice, že to, co kluci vidí v pornu a dívky v romantických seriálech, není pravda, jak ve vztazích komunikovat, jak řešit konflikty a mnoho mnoho dalšího.

Křesťanská předmanželská „poučení“ jdou ohledně výuky principů ve vztazích mnohem dál a mohou tak být pro páry užitečné, ale pro změnu zase „zabíjí“ otevřenost v postoji k vlastnímu tělu, masturbaci, vědomé sexualitě apod.

A tak sexualita, péče a vztah k vlastnímu tělu, stejně jako manželství či výchova dětí pořád v oblasti vzdělávání zůstávají „územím nikoho“.

Dostal jsem to od přírody, tak to přirozeně umím, ne? Co na tom řešit? A tak často neřešíme, své chyby (pokud si je přiznáváme) opravujeme za pochodu ve druhém či třetím manželství, u druhého či třetího dítěte.

V kariéře, zaměstnání či studiu nám nepřijde divné se průběžně vzdělávat, absolvovat tréninky a zlepšovat své dovednosti. Tak proč by to mělo být jiné i v dalších oblastech?

Z mého pohledu to jiné není, je stejně tak důležité rozvíjet se profesně jako rozvíjet se osobně, v partnerství, v sexualitě. Neuzavírat se do škatulky „už vím dost až do konce života“.

Žijeme v neuvěřitelně požehnané době ohledně informací, svět je jimi doslova přecpaný. Na každou naši otázku existuje na této zemi její odpověď, tak se nebojme toho využít a jít jí vstříc.

Pokud máte jakékoliv otázky ohledně prožívání sexuality, problém v intimním životě nebo naopak chcete podpořit sexuální štěstí ve spokojeném vztahu, pište a ptejte se na to, co vás zajímá: pospisilova.verka@gmail.com

21.2.2016

JAK CHUTNÁ VANILKOVÁ ZMRZLINA?

Průběžně přemýšlím nad vhodným způsobem, jak seznamovat veřejnost s tím, co je to SEXOLOGICAL BODYWORK - Sexuologická práce s tělem. Řeknu Vám, není to snadné.

Jedním z důvodů je to, že její skutečné pochopení je postaveno především na vlastních prožitcích a tzv. „nažitosti“, osobní zkušenosti ve vlastním těle“ – je těžké vysvětlovat, jak chutná vanilková zmrzlina.

Jakmile si lízneš, víš … a není třeba nic dodávat. Naopak dokud si nelízneš, tak nevíš, bez ohledu na detailnost a exaktnost proběhnutých debat. Se sexuologickou prací s tělem je to v mnohém podobné.

Další věc je choulostivost, zranitelnost a „na dřeň“ obnažující téma, jakým sexualita v naší společnosti stále zůstává. Oproti některým sousedním státům je Česká republika skutečně relativně otevřená, nahotu máme v každém druhém reklamním spotu, pornografie je jednou z velmi vyhledávaných oblastí na internetu, ale skutečná otevřenost chybí.

Pro spoustu lidí je stále hanbou vůbec promluvit o „velkých M“ - milování, menstruaci či masturbaci. A když promluví, tak ve smyslu, že jsou to „úchylárny“ toto řešit. Zejména v menších městech či na vesnicích.

A tak obvykle bereme tato témata na milost, až když máme nějaký problém. Nedaří se nám v manželství, máme nějaké zdravotní komplikace nebo se zkrátka jen cítíme vyprahlí a prázdní a tušíme, že by v dělání „toho“ přece jen mohlo být víc.

Pro všechny, které oblast Sexuologické práce se tělem zajímá, ale doposud se třeba styděli zeptat nebo si nebyli jistí, jestli „to“ mají řešit, připravuji

6. 3. 2016 KONZULTAČNÍ DEN ZDARMA.

Podrobnosti najdete brzy v sekci AKCE.

17.2.2016

LIDSKÁ SEXUALITA

LIDSKÁ SEXUALITA je prostor, kde se nejvíce setkáváme s tím, že:


LIDSKÁ SEXUALITA je ale zároveň i prostor, kde:

11.2.2016

ŽÍT V TĚLE

Co to znamená? Žít v těle znamená CÍTIT HO a CTÍT HO. Skutečně ho cítit v každé chvíli, pořád. Nepopírat jeho potřeby, neignorovat jeho signály. A pokud si teď řeknete, že nic nepopíráte, vzpomeňte si, kolikrát se vám stane, že v důsledku různých okolností oddalujete:

POTŘEBU SE VYPRÁZDNIT (cítím potřebu na záchod, ale ignoruju hlášení svěračů, čímž jim škodím, protože jsem zrovna v autě a „nechce se mi zastavovat“ nebo sedím v práci na poradě a „musím vydržet“).
POTŘEBU HLADU ČI ŽÍZNĚ (už jen tohle dodělám, jo a ještě toto a pak tamto, ale pak už se určitě zaběhnu napít).
BOLEST (praštím se a zatraceně to bolí, ale přece si uprostřed města nemůžu dovolit zařvat jako lev, tak se raději snažím o pokřivený úsměv, jako že v pohodě, a někde v koutku si to rozdýchám).
NEPOHODLÍ (tuhne mi při sedavé práci zápěstí, krční páteř nebo křupe za lopatkou, ale „nemohu s tím nic dělat“, přece si nemůžu zacvičit před kolegy, byl/a bych trapný/á).

Žít v těle znamená vědět, co můžu udělat pro to, aby mi bylo líp. A taky to udělat.
Jsou to zdánlivé drobnosti, ale v dlouhodobém horizontu nejsou. Skládají se na sebe. Žijeme skutečně drtivou většinu času „mimo svá těla“, jsme přítomni v hlavách, ne v tělech.
Zkuste se několikrát za den zastavit a projít si své tělo. Uvědomit si, kde všude máte napětí (nejčastěji krční páteř, ramena, čelisti, bederní a pánevní oblast). Uvolněte se s pár nádechy a výdechy, změňte polohu, projděte se aspoň na WC a zpět, napijte se. A pozorujte tu změnu. V hlavě i v těle.

Vrať si jiskru do očí a chuť ráno vyskočit z postele

Chcete se mě na něco zeptat?

Můžete mi zavolat na (+420) 737 877 882 nebo mi napište na pospisilova.verka@gmail.com